Jednadvacátý tábor v roce desátém
Jednadvacátý tábor v roce desátém
Tak prázdniny a čas dovolených se pomalu krátí, mnozí z nás už jsou po a zbývají jen vzpomínky, zážitky a fotografie ……
Stejně tak je to i s naším skautským táborem, který byl letos, jak vyplývá z nadpisu, již jednadvacátý a proběhl ve třetím červencovém týdnu za účasti 30 dětí, 8 vedoucích a nezbytného technického personálu.
Samotné přípravy na tábor začaly už na jaře, bylo třeba dokoupit chybějící nebo poškozený materiál, získat potřebná povolení, zajistit zásobování potravinami, vodou, objednat TOI TOI , připravit dopisy pro rodiče, přihlášky, tiskopisy a mnoho dalších potřebných administrativních záležitostí ……..
Také jsme si dali za úkol nějaká vylepšení na naší louce a tak koncem května proběhla brigáda spojená s odemykáním louky (viz článek). Hlavním vylepšením bylo vybudování plata pod kuchyni a to se v praxi plně potvrdilo. Potom následovala třídenní akce na louce spojená s vítáním slunovratu. A po ní byla posečená, uklizená a připravená přivítat osazenstvo tábora v plné parádě. Také se sešla Středisková rada, aby projednala a schválila vše potřebné pro chod střediska a tábora a vše může vypuknout.
V úterý, to byl Státní svátek, se dopoledne nakládalo vše potřebné na nákladní auto a do Avie a hlavně na nic nezapomenout. Jako tradičně nám pěkně zapršelo, ale to jsme ještě netušili, že jsou to nadlouho poslední kapky deště, a že nás čeká krásných, slunných a horkých deset dní ……..
Bylo naloženo a po obědě jsme vyrazili. Náklaďáky, osobáky, prostě vše, co mělo kola. Dorazili jsme na louku a hned se pustili do vykládání materiálu a jeho skládání na hromady podle sortimentu – čela, boky, postele, podlahy, kuchyně, nádobí a ostatní materiál. Když bylo hotovo, začali jsme stavět kuchyni. To byla paráda – na plato jsme položili hranoly, na ně podlahové desky, rám, stěny, plachta S 10 a kuchyně stála. Pak se ještě postavilo pár stanů a roveři nastoupili do služby, aby náš cenný materiál hlídali až do příjezdu stavěcí čety (což jsme zase my) .Aby jim nebyla dlouhá chvíle, dostali úkoly – postavit všechny přístřešky- jídelnu,mytí nádobí, sklad, sezení rady mladších a rady starších a taky vyčistit sklep a udělat lávku. A splnili to na sto procent! Od čtvrtka pak začalo stavění tábora pod vedením Ondry, všechno krásně „odsejpalo“ a v pátek odpoledne tábor stál včetně tee pee a byl připraven přijmout děti k letním radovánkám. Letos bylo ještě jedno velké vylepšení – zásluhou Joa měly všechny stany místo šněrování zipy a to bylo super.
Technický personál taky vyrazil nakoupit hlavní zásoby trvanlivých potravin a to ostatní se vozilo denně čerstvé. A k tomu všemu ty večery! Teplo, hvězdnatá obloha, Velký vůz nás každý večer hlídal a jak šel čas, tak pomalu couval do lesa, až byla vidět jen voj. Oheň, kytara, zpěv, ohněm rozzářená salaš a z ní zněl Jižní kříž, Frankie Dlouhán, Rosa na kolejích, Panenka, Růže z Texasu, Sázava, Buráky, Bedna od whisky a taky To řeknu vám ,tam u nebeských bran, prostě všechny ty krásný k táboráku. Upřené pohledy do ohně, vzpomínání na Rikitana, Feryho, Hecíře a ostatní kamarády. V tom někdo začal a ostatní včetně kytary se přidali:
„Opouštím svůj rodný kraj, ranče ohradu i stáj, opouštím svou rodnou savanu.
Odcházím až ke hvězdám, cestu svoji dobře znám, snad tam v dáli najdu zlatý důl.
Ref: Ó Farewel, ó Farewel,ó Farewel, koníčku můj drahý na cestu se dej!
Cesta má je neznámá, poseta je hvězdama a v těch hvězdách celý život můj.“
Tuhle písničku jsme zpívali už šedesátýmosmým, devátým i sedmdesátým a kolikrát ještě potom? Dobrou noc, jdeme spát. Nevím, jak to mají ostatní, ale myslím, že stejný jako já. Zapínám spacák, mám hrozně spokojený pocit, že je tu ten prázdninový čas a že jsme na naší louce a nad námi ten Velkej vůz!
A je tu sobota, den táborový prvý, skautský tábor u Stříbrného potoka střediska Jestřáb může začít. Jo jo, před čtyřiceti lety jsme tu byli prvně.
Děti začaly přijíždět zase nejmíň o hodinu dřív, než měly v pokynech. Už asi nemohly dospat. Ubytovat ve stanech, předat doklady, vyměnit si informace s vedoucími. Začínáme seznámením s táborovým řádem, upřesňujeme pokyny, jde se na první vycházku k seznámení s okolím tábora, koupání v přehradě a samozřejmě nováčky pokřtít ve vodách Stříbrného potoka.
Večer nástup a seznámení s programem tábora – hry, sport, uzlování, střelba, poznávání rostlin, stromů, soutěže, koupání, skautský program, táboráky s kytarou. A taky velká táborová hra.
Večerka, hlídky nástu ! První noc je tady. O půlpáté ráno budí hlídka velitele:“Piškote, vstávej, na nástěnce visí nějaký vzkaz!“ A v něm bylo napsáno, že nás NĚKDO pozoruje, že není úplně spokojen s naším chováním a dal nám úkol: rozdělat oheň na vodě a pokud jej nesplníme, tak nám vypustí přehradu a bude škodit i jinak. Budíček! Děti vylézají ze stanů, tvoří hloučky, diskutují nad vzkazem. No, to to pěkně začíná. Nejhorší je, že některá z hlídek špatně hlídala. A která to asi byla?
Neděle byla ve znamení nervozity a napětí po tom, co se v noci událo. U dětí bylo vidět v očích mnoho otázek, které ale zůstanou ještě nějaký čas nezodpovězené.
Během dne se mimo jiné plnil úkol, který zadal NEZNÁMÝ. Jedné partě se podařilo oheň na vodě rozdělat, ale druhé ne.Co asi bude následovat?No zkraťme to – druhý den ráno- pondělí - byla přehradu vypuštěná a k tomu na jednom ze stanů připíchnutý vzkaz a u něj – ježek v kleci – a úkol : vyndat a dát zpět ježka do klece v časovém limitu ! To se docela všem dobře podařilo, tak snad bude klid. Ale zdání klame. V podvečer najednou na louce, jak dřív býval holčičí tábor, se pohybuje záhadná, shrbená postava, dozelena laděná. Prochází od lesa k potoku a mizí v kopřivách. Zelená příšera?! Ouha! A to nás večer čeká těžký úkol – stezka odvahy.Den jsme sice dětem zpříjemnili melounem, zmrzlinou, na nástupu jsme zdůraznili, jak významný a těžký úkol je čeká, ale to napětí, obavy, ale i strach jsme nerozptýlili.
Je tma! Jde se na to. První půjdou úkol plnit ti nejmenší a až potom ty větší. V lese nad táborem svítila sem tam červená světla, mezi stromy po celé trase byl natažen provázek a při něm se musel projít celý úsek za různých divných zvuků, praskání a skřeků.“Nebylo to tak hrozný, docela to šlo“, prohlásila jedna z menších holek, když úkol splnila. Splnily jej všechny děti a celkem bez problémů. Pochvala všem i vedoucím za přípravu.Jde se spát a hlídky nástup! A když poslechnete dojmy u stanů, pak se teprv dozvíte pravdu o tom strachu….
Budíčeeeek! Rozcvička, hygiena, snídaně, úklid stanů a prohlídka. Kdopak asi dostane prase za největší nepořádek? To vám neprozradím. Nástup, vztyčení vlajky, dopolední zaměstnání, oběd, polední klid, odpolední zaměstnání, svačina, osobní volno, sport, večeře, hygiena,táborák, večerka. Tak to jde každý den. A už je úterý. Dopoledne, když se kluci vraceli z výpravy na kopec Hradec, kde jsme před pár lety postavili rozhlednu, crčela z Denkyho voda. Někdo z nás křiknul:“Cos dělal?“ A Ondra na to:“Ukazoval jsem taťkovi Lafounovi, jak budou zlobit někdy jeho děti a skončil jsem v přehradě. Hahaha.“ Já myslím, že už teď nám všichni závidíte a chtěli byste tam být s námi ……..Odpoledne udělali děti výpravu do Sedlice a ve školním sportovním zařízení se byly vysprchovat. Ááách ta úleva a vůně, ale hodí se to vůbec do lesa?
Na večer je naplánována noční bojovka.Ta spočívá v tom, že půlka dětí hlídá tábor před útokem a druhá půlka dětí má za úkol ukrást z tábora zlaté valouny, které jsou umístěny u stožáru, pod věží a u totemu.Tee pee slouží jako vězení pro ty , co chytnou. A dospělí bdí nad regulérností, pořádkem a bezpečností. Už je úplná tma a ticho.Ve vzduchu je cítit obrovské napětí, všichni se tak lehce chvějou a jsou na svých místech. Jakou zvolit taktiku, jak se tam dostat…. I my dospělí se necháme strhnout zápalem hry a najednou jsem v myšlenkách o čtyřicet let zpátky, když jsme šli v noci s pražskejma holkama přepadnout k Čekanicům tábor plzeňských skautů ….. Ticho přehluší prasklá větev a výkřik:“Už tě mám!“ A pak žbluňk, bublání vody a zas to ticho. To právě Rayback unikl bdělým hlídkám skokem do potoka. U totemu útočí Piškot ,u TOI TOI Bokačo, u kuchyně Senťa a tak to pokračuje v takových vlnách, ale nic naplat, po hodině je odpískán konec a nikdo nic neukradl.
Druhý den, to už je středa, se bojovka opakuje. Ti co bránili – útočí a naopak. Tentokrát se podařilo něco uloupit, ale to jen proto, že se dohodla změna pravidel hry .
V zápalu boje jsme úplně zapomněli na příšeru. Ta se samozřejmě v různých intervalech objevovala na různých místech okolo tábora a nechávala stále vzkazy s různými úkoly, které se dětem dařilo plnit někdy lépe, někdy hůře. Ve čtvrtek večer to vyvrcholilo. Odpoledne probíhal Buriho závod branné zdatnosti – mimochodem – děti podávaly špičkové sportovní výkony, v tom horku všechna čest - a tak se k večeři grilovaly výborné plátky a sedělo se s kytarou u ohně. V tom někdo vykřikl:“Koukněte k tee pee, co je to tam?“ Z tee pee vylézá ta zelená příšera, jde směrem k totemu a pak k salaši a všichni jsou jak zkoprnělí. Jen Bokačo se odvážil jít jí v ústrety, ale to byla chyba. Dostal takovou ránu, upadl na zem a zůstal ležet. Pak přešla lávku, vrátila se zpět do tábora a zmizela nad stany v lese. Co jen to může být? Kdo je ten TAJEMNÝ? Že by některý z Keltů nebo nějaký pozůstatek z mlhovýho dědka nebo snad voják ze středověkých válek, který hledá zakopaný poklad???? Kdo ví?
A už je tu pátek, poslední celý táborový den. Dopoledne zaměstnání, hry, koupání, po obědě zmrzlina a pak osobní volno na přípravu masek na podvečerní majáles. Odpoledne uteklo jako voda a už je nástup masek vedle kuchyně, Tom pouští diskotéku z džípa a masky nastupují na nádvoří k promenádě a všichni se natřásají v rytmu hudby. Piškot jako princezna, Bokačo jako mlhový dědek, nechybí rytíři, smrtka, divoženky, hradní dámy, no prostě super nápady a provedení. Komise hodnotí masky a Ondra vyhlašuje výsledky. Pak rychle odmaskovat a čeká nás poslední večerní nástup, poslední sejmutí vlajky, poslední hodnocení dne , ale taky hodnocení celého tábora. Za tím účelem jsme v Blatné za několik tisíc nakoupili ceny – batohy, baterky, nože, čelovky ,ledvinky, polní lahve, vše samozřejmě v zelené nebo maskáčové barvě. Prostě ceny, pro které se vyplatí snažit ….. Hodnocení vedoucích proběhlo, ceny jsou rozdány a na závěr teplé slovo vedoucího střediska a pak táborové ticho prořízne několikrát hurááááá. Hurá táboru, hurá dětem, hurá vedoucím, hurá kuchyni a zásobování za ty dobroty, hurá všem ………..
Poslední táborák, zpěv s kytarou, hvězdnaté nebe a Velký vůz, který nás hlídá……..
Dnes není večerka, dnes nejsou hlídky, dnes je kanadská noc. A jak jsme všichni veselí, radostní, šťastní a spokojení, tak do duše se začíná pomalu vkrádat smutek. Smutek z toho, že to končí. Že končí tábor plný zábavy, her a zážitků. A už se těšíme na příští. A zase ty pohledy upřené do ohně ……..
Je sobota, půl páté ráno a zvedá se obrovský vítr. Podle předpovědí přichází z těch veder bouřka. Pár nás dospělých vylézá ze stanů a starostlivě hledí k obloze a do korun stromů. Nakonec nás bouřka minula a vše dobře dopadlo. Děkujeme!
Budíček, snídaně a velké balení. Rodiče přijíždějí pro děti a my bouráme, nakládáme a odvážíme všechen materiál na své místo.
Tak zase za rok …..
(zapsal Tom)
Foto a video na www.junakpacejov.webnode.cz