Letošní tábor trochu jinak aneb Bylo nás sedm
Béďa,Bill,Joe,Pirát,Slavík,Tangua,Tom.Jako těch statečných.
To jsou podle abecedy přezdívky nás, kteří jsme po delší době spolu strávili celý tábor našeho střediska Jestřáb- Junák Pačejov.A musím říct, že jsme se na to hrozně všichni těšili. Fungovali jsme jako oddíl Old skautů- kmene dospělých tak , jak jsme začínali před pětačtyřiceti lety a z těch, co se pravidelně účastní našich akcí chyběl Sokol,Skřivan a Bob. Ženskou část KD a Klubu přátel reprezentovala Vendulka s Jarčou, přijela se podívat Jana a Pražák. Tábor se konal jako vždy na naší louce „U stříbrného potoka“ a to v prvním červencovém týdnu.
Letos byla velká změna v tom, že po rozhodnutí Střediskové rady jsme předali kompletní vedení a organizaci tábora mladší generaci a úkolem našeho oddílu bylo pomoci při nakládání,skládání materiálu a budování tábora, pro tábor zajistit zásobování, chod kuchyně a technické zázemí, vyvíjet táborovou činnost jako oddíl a samozřejmě pomoci při úklidu a likvidaci tábora.
Nakládání a odvoz materiálu na tábořiště proběhlo poslední středu před koncem školního roku odpoledne a ve čtvrtek dopoledne začalo stavění tábora, práce šla krásně od ruky a večer tábor stál. Stany,kuchyně, jídelna, hospodářské a skladové přístřešky. Chybělo jen tee pee. I Joe, který právě přijel povídá:“To teda smekám“. No prostě musíme se pochválit, dobře jsme to ty naše mladý naučili. V pátek hoši postavili tee pee a dodělali přípravné práce a tábořiště bylo připraveno přijmout děti na tábor.Nás čekal odpoledne velký nákup potravin „suchého koloniálu“ ve městě na celý tábor a nebyl to úkol jednoduchý, protože pokyn hospodářky střediska zněl:“Šetřit, ale neškudlit!“ Úkol byl splněn, Pajero naložené až po střechu a vyrazili jsme zpátky na tábor, všechno uložit, jak se patří, něco do kuchyně, něco do sklepa.A večer nás čekal táborový oheň v salaši, dobroty opečené na ohni a samozřejmě kytara a ty krásný písničky, které všichni tak milujeme. Tábor může začít.
V sobotu dopoledne začali přivážet rodiče děti a my jsme vyrazili opět do města, tentokrát obhlídnout obchody a vymyslet, jaké dárky a ceny nakoupíme na závěr tábora pro děti za odměnu. Inspiraci jsme získali a ještě jsme si stihli koupit všichni stejné klobouky.Musíme při naší činnosti přece nějak vynikat.A to, co vám budu vyprávět nyní, je velice zajímavé.
Další den jsme celý oddíl šli na výpravu na vrch Hradec-Trubný vrch (576,6 m n.m.), který se tyčí nad naším táborem. Po cestě jsme ještě stihli zajít se podívat ke studánce na jeho úpatí, kterou pravidelně čistíme a ze které jsme již před více než 40 léty při našem táboře brali pomocí okapových rour a hliníkových 25ti litrových konví od mléka vodu pro celý tábor.Důvod naší výpravy však byla skutečnost, že na onom vrchu někde hnízdí – a divte se všichni – orel.Po cestě jsme se dohadovali jestli ho najdeme a kde asi, jestli je to orel skalní,mořský , říční či jiný. Vylezli jsme nahoru, až k rozhledně,kterou jsme tam před šesti lety postavili pod vedením Billa a zjistili jsme , že nejvyšší patro je obalené maskovací sítí a tudíž slouží jako pozorovatelna ornitologům. To je dobré znamení. Bill a Pirát vylezli až nahoru do výšky 12 metrů, aby obhlídli okolí a udělali pár fotek, Joe a Slavík vyrazili pátrat v okolí. Od našich roverů jsme věděli, že opěrným bodem je suchá borovice cca 100 metrů jihozápadně od rozhledny. Když hoši slezli, šli jsme také pátrat.Došli jsme až k suché borovici, v tom se někdo z nás rozhlédl po vrcholcích stromů a ……. Už ho vidíme! Na vrcholu jedné z borovic je vidět hnízdo,tak 2x1,5 m velké, vyskládané z větví a větviček, no nádhera. To není vše. Po chvilce přicházejí od severu Joe a Slavík, vidí nás kam koukáme, zastavili se a pohlédli vzhůru.Pojďte rychle sem, ukazují pohyby jejich rukou. Tak jsme se tam v tichosti přemístili.Úžasné! Na okraji hnízda seděl orel. Jako socha.Je to zřejmě samice. V rukou máme hned foťáky a dalekohledy.Žlutý zahnutý zobák, ostříží pohled, občas pohyb víčka. Nic víc. Je to orel mořský.Ve hnízdě byl vidět pohyb. Jsou tam mláďata.“Koukněte nahoru,“špitne Bill a my na obloze vidíme kroužit orla-samce s obrovským rozpětím křídel a jak se nechává unášet vzdušnými proudy. Někdo z nás zašeptá:“Hlídají nám tábor a naši louku“ a Slavík na to: „Tohle není vrch Hradec ale Orlí vrch“ a my všichni souhlasně pokyvujeme a schvalujeme nový skautský název kopce nad táborem.Nemůžeme se nabažit té obrovské vzácnosti, kterou jsme objevili.Bill všechno snímá na kameru, leží při tom na zemi v trávě, aby měl pevnou ruku. Nastal čas odchodu.Nechce se nám, ale jdeme. Po cestě si vyprávíme o našich pocitech a někdo přidá i lekci z přírodopisu. Orel mořský dosahuje rozpětí až 2,5 m, váhy až 7 kg, mláďata sní denně až 1kg masa a hnízdí v oblastech, kde je hodně rybníků. Nádhera!Po návratu do tábora jsme se podělili se všemi o naše zážitky i záběry.Příště vyrazí i ostatní.
Dny na táboře rychle utíkaly, ze začátku nám počasí moc nepřálo, ale postupně se to vylepšovalo, takže nakonec to celkem šlo.Béďa nastoupil týdenní službu do kuchyně a náš zbytek jako zásobovači a pomocný a technický personál. A když byl čas, výpravy našeho oddílu pokračovaly, tak jsme si je všichni oblíbili, že už jsme se těšili, kam zas vyrazíme a co při tom užijeme.Další den dopoledne jsme šli projít okolí tábora přes Pohankův mlýn zvaný Kořenský až k rybníku, který má stejný název. Sem jsme se dříve s dětmi chodívali koupat a i my jako děti jsme sem chodívaly. Ale to už je dávno. Po cestě jsme probírali všechno možné a Pirát najednou povídá:“ Kluci, dneska v noci jsem měl krizi.Potřeboval jsem na malou, byla docela zima, tak jsem to oddaloval, jak to šlo, nechtělo se mi z toho teploučkýho spacáku. Pak už jsem musel. To je hrozný, to musíš rozepnout spacák, vlézt do studených pantoflů, rozšněrovat stan, otevřít podsadu a vylézt do tý mokrý trávy, dávat pozor, abys nevystrašil hlídku nebo ona tebe, potom se vrátit, zavřít podsadu, zašněrovat stan a s mokrýma nohama vlézt do spacáku, znovu se zahřát a rychle usnout.“ A my jsme se smáli a zároveň přikyvovali na znamení souhlasu a stejných zkušeností.
Samostatnou kapitolou jsou na táboře večery u táboráku. Pravidelně se scházíme v salaši, popovídáme si a zazpíváme s kytarou, letos byly dvě i tři, ty naše oblíbený písničky a zasněně přitom hledíme do ohně, hlavou se honí lecjaké myšlenky a vzpomínky. Ten život hrozně utíká. Já s Pirátem většinou chodíme spát mezi prvníma, chvíli po dětech, protože ráno zase první vstáváme a jezdíme nakupovat a taky zásobovat tábor vodou. Je to moc pěkný, když si lehnete do spacáku a posloucháte ty nádherný písničky, to se to usíná a ty sny ….
Další den po obědě, při poledním klidu, povídá Pirát: „ Mohli bychom vyspravit příjezdovou cestu k táboru. Jak jsme včera viděli ten štěrk, ten by se na to hodil“. A stalo se. Zajeli jsme za starostou, ten nám to dovolil. Vzali jsme káru, několikrát se otočili, naložili štěrk a cesta byla spravená. Taky večer na nástupu jsme dostali pochvalu.
Tábor se rychle chýlil ke konci. My jsme ještě stihli zajít na výpravu k rybníku zvaný Mozol a cestou se stavit v lese nad táborem v západním směru, kde je velký pomník na památku místního občana Jana Braťky, který zde zahynul při bouřce v roce 1967. A zase nám to připomnělo tu dobu před více než 40 léty. Poslední den jsme měli za úkol dojet do města a nakoupit ceny a dárky pro děti za jejich výkony po dobu tábora. To se nám podařilo a myslím, že děti byly při posledním táborovým večerním nástupu docela spokojené. Zaznělo huronské huráááá na počest letošního tábora, vedoucích, kuchyně …..a pak rychle udělat táborovou fotografii, než se úplně setmí.
Pak už jen nástup k táborovému ohni a zazní ono magické:“Červená se line záře, červená se line záře, oheň,oheň, hřeje ruce, barví tváře.“ Kytary hrají,my zpíváme a tiskneme si ruce. Ať nám to dlouho vydrží!!!
Zapad´den, slunka svit, vymizel z údolí, z temen hor,
odpočiň, každý kdos, Boží tvor !
To jsou slova skautské večerky, kterými se s Vámi loučíme a těšíme se na setkání při dalších skautských akcích.
Zapsal Tom L.P.2011
Foto -www.junakpacejov.webnode.cz