Zpravodaj OÚ 3/09

Jubilejní skautský tábor



Ve dnech 11.-18. července letošního roku se uskutečnil jubilejní 20tý skautský tábor a to tradičně na tábořišti „U stříbrného potoka“ v katastru obce Lažany za účasti 36 dětí a 14 vedoucích.

Jak proběhl a co mu předcházelo?

Již mnoho let jsme toužili získat louku, na které jsme prvně tábořili o prázdninách roku 1970 pod vedením Rikitana, Ferryho a dalších obětavců, do našeho vlastnictví, protože to bylo v době našeho dospívání a ta louka nám prostě vyryla do našich duší hluboké kořeny a vzpomínky a očarovala nás.Také jsme ji zůstali věrni i v dobách nejtěžších a dnes můžeme směle říci, že jsme na ni strávili stovky nocí pod hvězdnatou oblohou, kdy nás hlídal Velký vůz, prožili jsme stovky táborových ohňů a zazpívali tisíce písniček.
A tak jsme již v loňském roce v dubnu nastoupili cestu k jejímu získání. Byla to cesta dlouhá a složitá, ale podařilo se a od 4. května letošního roku je louka naše!!! Jsme přesvědčeni, že jsme udělali správný krok a že jsme tím i naplnili odkaz a možná i tajné přání našich výše zmíněných vedoucích. Na tomto místě je potřeba velice poděkovat Obecnímu úřadu v Pačejově, panu starostovi a celé radě nejen za finanční, ale i morální pomoc a podporu, stejně tak jako okolním obecním úřadům a obcím a jejich starostům.

S velkou radostí jsme již 16. května vyrazili na brigádu na svoji louku a to hlavně uklízet,opravit sklep, rozšířit parkoviště, zasázet stromky atd. Také začala administrativní příprava tábora – poslali jsme žádosti na obecní úřad, na lesní správu, domluvili případnou pomoc s místními hasiči, zajistili sprchování ve sportovním zařízení základní školy, odběr vody z rekreačního zařízení a také objednávky na pečivo a další potraviny, objednat chemické záchody TOI TOI.

Ve dnech 18.-21.června jsme tábořili na louce, uklidili ji, usušili seno, dodělali sklep a parkoviště a k již postavené stavbě salaše přibyla další a sice udírna, Také jsme provedli vyztužení stěn potoka kvůli lepší možnosti přístupu a koupání.

Vše bylo připraveno na letošní jubilejní tábor.

Ve středu 8.července jsme naložili všechen potřebný materiál a vyrazili k večeru na tábořiště. Tam jsme materiál složili, aby mohlo auto odjet a od čtvrtka začala budování tábora – napřed kuchyně, pak stany, lávka, strážní věž, brána, jídelna a další táborové stavby později za pomoci dětí.

V sobotu to začalo příjezdem dětí mezi desátou a dvanáctou hodinou podle táborových pokynů, ale první nedočkavci byli na louce již v 7,56 hod.! Bylo provedeno ubytování ve stanech po dvojicích, seznámení s táborovým řádem a okolím tábora. A hned první noc byly určeny hlídky.

V neděli byla zahájena táborová hra. Děti vyrazily na výpravu na staré keltské hradiště, které je dodnes opředeno tajemstvím a zřejmě svým chováním probudili jednoho z Keltů, kteří tam hledají zakopaný poklad a tím to vše začalo. Kelt nás neočekávaně navštěvoval na různých místech a jeho pach a divné zvuky v podobě troubení nám nedávaly spát.

V pondělí během dne probíhalo uzlování, poznávání přírody a různé hry a soutěže,koupání v přehradě na potoce ostatně jako po celou dobu tábora. Večer to ale přišlo. Děti čekala stezka odvahy, byla tma tmoucí, určená trasa, v dáli blikalo světélko svíčky a u ní byl vzkaz. Ale zvládli jsme to, horší bylo jít pak na hlídku.

V úterý po obědě bylo první překvapení, když je to jubileum. Do tábora přijelo autíčko Family Frost a přivezlo zmrzlinu. Z dálky byla slyšet znělka a děti s radostí tvořily frontu a natahovaly ruce po zmrzlině, kterou jsme jim koupili z táborových financí. A večer opět táborák, kytara a zpěv.Tuto noc jsme se moc nevyspali. Někdy po půlnoci najednou petarda, pak druhá a (ne)známí vetřelci přepadli tábor. K ránu jsme našli u stožáru vzkaz:
„Byl jsem tu a přijdu zas. Fantomas“
A na stožáru visela pirátská vlajka. Ouha! Hlídky hlídaly špatně a bude muset dojít k nápravě.

Ve středu večer čekalo druhé překvapení a sice konalo se „Táborové show“. Vedoucí oddílů a jejich pomocníci připravili pro děti divadelní hru „Jak dědeček zasadil řepu“ a ta skutečně vyrostla tak veliká, že ji musel vytrhnout ze země celý tábor, přišel Lojza s Lízou,Huroni to vše za dozoru vodníka a v závěru byla v potoce velryba a lachtan. Nakonec přišla odměna pro herce. Jaká? Co je víc než rozzářené a šťastné dětské oči?

Ve čtvrtek děti čekalo třetí překvapení. Přivezli jsme naložené 40ti kilové selátko a to jsme celé odpoledne grilovali , aby bylo co k večeři. Mnohé děti to viděly prvně v životě a fronta na pečené selátko trvala až do setmění.

  V pátek po celodenním programu nás na večerním nástupu čekalo vyhodnocení celého tábora, všech soutěží a her, předání cen, pamětních listů a společné fotografie.Také jsme zakřičeli třikrát „hurá“ kuchyni za ty dobroty – špagety,rajská,moravský vrabec,ovocné knedlíky s meruňkami,tvarohem a cukrem. Ostatní tábory by nám záviděly, tam vaří oddíly a většinou z konzerv. Oldskauti připravili pro děti další překvapení. Od sponzorů sehnali různé hry, hračky, hlavolamy a suvenýry a ty na nástupu všem dětem předali tak, že toho měly plné náručí a samozřejmě radost v očích. A pak následoval závěrečný táborák, kytara, písničky a kanadská noc.

A byl konec. Škoda, to je vždycky smutná chvíle.
V sobotu od rána pršelo. Nedá se nic dělat. Děti odvezly rodiče a my musíme všechno zbourat, sklidit, odvézt, usušit...


Příští rok nás čeká zase jubileum. Bude to 40 let, co jsme na naší louce tábořili poprvé ………



(Za oddíl Oldskautů – Tom)